Distributor energie na místě

Pro konstrukci rozváděčů se používají různé materiály, které se vybírají v závislosti na požadavcích a oblasti použití. Běžnými materiály jsou ocelový plech, nerezová ocel a hliník, protože jsou robustní a odolné.
Ocelový plech je vhodný zejména pro průmyslové aplikace, protože je velmi pevný a snadno se opracovává. Nerezová ocel se upřednostňuje v oblastech s vysokými hygienickými požadavky nebo v korozivním prostředí, například v potravinářském nebo chemickém průmyslu. Hliník naproti tomu nabízí výhodu nižší hmotnosti a používá se v mobilních aplikacích nebo při speciálních konstrukčních požadavcích.

Používají se také plasty, jako je polykarbonát nebo plasty vyztužené skleněnými vlákny, zejména pro ovládací panely v prostředí, které vyžaduje elektrickou izolaci. Volba materiálu vždy závisí na konkrétních požadavcích, jako je teplotní odolnost, mechanické namáhání nebo elektromagnetická kompatibilita.

• EPLAN: Široce používaný pro vytváření schémat zapojení a dokumentace ovládacích panelů.
• SolidWorks: Často se používá pro mechanické navrhování a tvorbu návrhů rozváděčových skříní.
• AutoCAD: Klasický software pro technické výkresy a návrhy ve 2D.
• Zuken E3.series: Zejména pro navrhování elektrických systémů a kabelových svazků.
• Siemens NX: Nabízí rozšířené funkce pro simulaci a navrhování.
  

Výběr softwaru závisí na typu projektu, požadavcích zákazníka a složitosti návrhu rozváděče.

Konstrukce rozváděčů podléhají velkému množství norem a předpisů, které se liší v závislosti na aplikaci a regionu. V Evropě je jednou z nejdůležitějších norem EN 61439, která upravuje požadavky na bezpečnost, výkon a spolehlivost. Tato norma specifikuje zkoušky tepelné zátěže, zkratové odolnosti a elektrické izolace.

Směrnice ATEX se vztahují také na rozváděče, které se používají v prostředí s nebezpečím výbuchu. Ty určují, jaké materiály a konstrukční metody mohou být použity k zajištění bezpečnosti.

V závislosti na odvětví je třeba zohlednit další specifické normy, jako jsou směrnice VDE, nebo požadavky specifické pro dané odvětví, například v lékařské technice nebo automobilovém průmyslu. Specialisté by měli být s těmito normami obeznámeni, aby zajistili jejich dodržování a minimalizovali případná rizika odpovědnosti.

Vznik tepla při konstrukci rozváděčů je klíčovým faktorem, který je třeba zohlednit již ve fázi plánování, aby nedošlo k přehřátí a poškození komponent.

Moderní rozváděče jsou často vybaveny aktivním nebo pasivním chlazením. Pasivní systémy se spoléhají na přirozenou konvekci prostřednictvím integrace větracích štěrbin nebo desek vedoucích teplo. Aktivní chlazení naproti tomu využívá ventilátory nebo klimatizační jednotky k cílenému odvádění přebytečného tepla.

Dalším přístupem je cílené uspořádání komponent. Zařízení generující teplo, jako jsou transformátory nebo frekvenční měniče, jsou strategicky umístěna tak, aby jejich produkce tepla neovlivňovala citlivé komponenty. Kromě toho je stále populárnější používání tepelných simulací, které umožňují analyzovat a optimalizovat rozložení tepla již ve fázi plánování.